Filozofie je nejlépe vyjádřená v mixu z úvodních pasáží knihy.
Prosím, čtěte:

O každém vzdělaném duševně pracujícím člověku lze říci, že je na něco odborník. Přirovnejme takového člověka k továrně, která umí něco šikovného, užitečného vyrobit. Továrna ovšem musí umět pro svůj výrobní proces nakoupit – suroviny, stroje a zařízení. Nakoupit co nejinteligentněji, s co nejlepším poměrem kvality k pořizovací ceně. A po vyrobení musí umět prodat – opět co nejinteligentněji, za co nejlepší cenu. No a nákup a prodej – to je u jednotlivce umění komunikace. Nakupujeme především očima a ušima – pozorujeme, nasloucháme. Prodáváme především ústy a rukama – mluvíme, píšeme. Ale i další smysly a celý zbytek těla v tom mají nemalou úlohu.
Český duševně pracující člověk, od začínajícího studenta po vrcholového vědce či manažera, znovuobjevil užitečnost a kouzlo komunikačních dovedností v devadesátých letech dvacátého století. Najednou viděl, jak se tyto dovednosti vyplatí, najednou nutně potřeboval umět také. Aby využil nových příležitostí. Ale hlavně – aby se vyhnul mnoha problémům a stresům, aby měl život jednodušší, méně upracovaný, ustaraný a komplikovaný, více zvládaný a pohodový.
Po komunikačních schopnostech a dovednostech narostla poptávka. Vzápětí narostla nabídka. Prolistujte katalogy našich největších nakladatelství odborné a popularizující literatury. Projděte velká knihkupectví. Člověku se nechce věřit, že ještě před dvěma desítkami let nebylo běžně k mání u nás na toto téma téměř nic. 

Ano, s příručkami, CD, kurzy o komunikaci se dnes roztrhl pytel. Vedle seriózních se vyskytuje na trhu řada podprůměrných. A přibývá i manažerských školení vysloveně tunelářských až mafiánských. Za peníze stokrát vyšší než odpovídá kvalifikaci a renomé lektorů, s nutně uplaceným nebo krajně i vydíraným pracovníkem klientské firmy, který dodavatele vzdělávání vybíral. S arogantním vnějším pozlátkem cizích výrazů a drahých přístrojů. S tak slabým prvkem novosti, že to může inteligentního posluchače rozčílit k nepříčetnosti.A svést k mylnému zobecnění, k velice chybné reakci: „Dejte mi už s tím pokoj, neotravujte, já se už od nikoho nic učit nechci, já ty fintičky dávno znám…“.
Pochopit se to dá - coby první lidská emoční reakce. Takový nárůst v posledních letech!
Ale: Přestanete snad jíst – jen proto, že v hypermarketech je dnes stokrát větší nabídka potravin než dříve a že oči nevědí, co by si vybraly z té záplavy dříve?
Nepřestanete jíst. Jíst se musí. A budete se snažit najít v tom svém jídle nějaký systém; nějakou orientaci, která vám umožní zachovat to dobré z minula a obohatit svůj život o přijatelné novinky z moderní nabídky – a to ve stravitelném množství. 

Nepřestanete ani komunikovat. Komunikovat se také musí. Protože komunikace nepřestane být záležitostí vašeho bytí a nebytí v práci či mimo ni. A budete i vstřebávat novinky a vůbec know-how v oblasti komunikace – kurzy, knihy. Je to pro život stejně nezbytné jako to jídlo.
Ovšem vaše potřeba a touha nezahltit se – tu uznávám, tu beru. Vaše potřeba najít v tom systém, s minimem času a námahy zvládnout maximum toho, co se duplicitně nabízí ve stovkách příruček – to uznávám, to beru všemi deseti!
Ano, zjednodušte, ulehčete si život v oblasti komunikačního umění! Použijte metodu „za minimum času a námahy – maximum komunikačního know-how“.
Dobře víte, že největším rizikem, žroutem času, zkomplikováním života a mrháním penězi by bylo nečíst, nestudovat komunikaci vůbec. Vaše správná zásada je: „Sem s tou knihou o komunikaci, ať se to naučím a ať mám svatý pokoj s různými komunikačními problémy a zádrheli.“ 

A když už o tom něco číst musíte, vyberte takovou knihu, která vám může do značné míry nahradit dvacet dalších. Která vám po přečtení dá sílu a oprávnění říci: „Ty další, podrobné knihy už nemusím nutně číst celé. Nyní znám všechny potřebné základní komunikační principy – a to co je v mnohých dalších knihách rozvedeno obšírně a podrobně, si pomocí těch principů sám umím bezpečně a spolehlivě odvodit. Do dalších knih se eventuálně podívám spíše pro zajímavost, pro ověření, pro potvrzení.“
Vyberte si knihu, která se nestaví povýšeně patronsky nad vás. Vyberte si knihu, kde jste autorovi rovnocenným partnerem, kde je autor plný respektu k vaší osobnosti, vzdělání, životním zkušenostem. Kde jste vy pánem – Panem Čtenářem – a autor je vaším asistentem, dobrým služebníkem.
Vyberte si knihu, která z vás nedělá jen dobrého řemeslníka komunikace, ale která vám umožní stát se profesorem komunikace. Protože profesor si umí odvodit, zařídit, jak být všude dobrým řemeslníkem, ale řemeslník se profesorem stát nedokáže – a mimo obor svého naučeného řemesla tápe.
Vyberte si knihu, kterou nemusíte zdaleka číst napoprvé celou. Která vám v případě potřeby dá po kratším nahlédnutí dobrou konkrétní řemeslnou komunikační zbraň. Tučnou rybu hladovému rybáři. A v případě jiné potřeby jindy hluboce sofistikovanou profesorskou kauzální znalost, která vám umožní odvodit si komunikační zbraně podle potřeby. Výbornou trvanlivou udici na chytnutí si ryby, kdykoliv vám nastane potřeba.
Pevně věřím, že takovou knihu jste si právě vybrali – a že ji držíte v ruce.

Tato kniha není encyklopedií, ale má snad pár encyklopedických prvků. Netouží být čtena celá najednou od A do Z, ale chce, aby do ní bylo po kouskách nahlíženo. Zejména se velmi snaživě se pokouší o určitou komplexnost v pohledu na komunikaci. To znamená, že má
- systematicky členěná důležitá hesla ve čtyřech komplexních hlediscích,
- v jejich rámci pojednány mnohé důležité vedlejší pojmy,
- páté komplexní hledisko - pasáž s deseti nejdůležitějšími psychovzorci – skutečně převratnými komunikačními zbraněmi prolínajícími všemi kategoriemi,
- abecední rejstřík všech důležitých pojmů (zde velmi důležitý, protože se kniha nečte celá, ale vždy vybraná pasáž – právě podle rejstříku),
- rejstřík situací; tj. nový typ rejstříku, který umožňuje čtenáři rychle vyhledat optimální pasáž a využít knihu stylem „za minimum čtecího času maximum know-how“.
- řadu křížových odkazů – psaných takto kurzívou.

Co je však při formě této knihy nad jiné jisté: Kniha si nechce hrát na suchou odbornou příručku (která bývá tím více odtržená od života, čím více dodržuje formální prvky). Kniha je hravá, plná příhod, plná diskuse autora s čtenářem v první osobě. Jen dostatek humoru, přiměřené zjednodušování, občas silná nadsázka, psaný styl připomínající mluvenou řeč a třeba i hravé novotvary dávají čtenáři dobrou šanci všechno to závažné komunikační know-how optimálně vstřebat.